Sony A7RII – zkušenosti, poznatky, plusy i mínusy

     Je to přesně půl roku co se kamarádím s tímhle malým tělíčkem a tak jsem se rozhodl sepsat pár postřehů z praxe. Minulý měsíc jsem strávil focením v USA a i když jsem se sebou měl i Nikon D800E, zůstával chudák ležet v autě. Nebyl potřeba. A7RII se mu nejen vyrovná, ale v mnoha ohledech ho dokonce překonává.

     Rozlišení, ano 42MPx se může zdát jako naprosto zbytečný počet, ale pro mě to MÁ vyznam. V tuto chvíli zpracovávám fotografie, které jsem si přivezl a rozdíl v množství detailů je znatelný i bez přímého srovnávání. Dokonce mám dojem, že RAWy jsou jakoby ostřejší, čistší než jsem byl zvyklý z D800E.

     V tabulce parametrů čipu můžete vidět, že A7RII má malinko vyšší barevné rozlišení. V tomto ohledu subjektivně žádný rozdíl nepoznávám. Dále má A7RII o 0,4Ev užší dynamický rozsah, což se může zdát jako nevýznamný rozdíl, v praxi ale může být skoro půl clony zásadní rozdíl. Jako člověk který se většinou neobtěžuje s bracketingem a většinou data dohledává v jednom RAW souboru je to malinko krok zpět, ale prostě s tím musím počítat a extrémní podmínky si víc hlídat. Tuhle vlastnost pro mě vyrovnávají šumové vlastnosti SONY BSI čipu. Už na ISO100 se mi rozdíl oproti D800E zdá rozpoznatelný, i když stejně jako na D800 už na ISO100 je nutné v prosvětlovaných částech očekávat šum. Když ale ISO zvedám a pokračuji v delších expozicích kolem 1s, tak je viditelné že si A7RII vede o dost lépe než D800E. Pokud by se někdo zamýšlel, nač krajinář zvedá ISO při expozicích kolem 1s, tak jsou to především situace kdy je fotoaparát umístěn na dronu. Pro tato “nestandartní použítí” je A7RII perfektní!

     Tolik k porovnávání čísel. Zkušenost praví, že čísla nejsou vše a tak mohu dodat, že prosvětlování tmavých partií je (zvlášť na vyšších ISO) A7RII lepší než D800E, subjektivně pusobí po prosvětlení čistším dojmem. Co se týče barevného podání, nemám po dlouhých letech s Nikonem pocit, že jsem udělal krok zpět. Barevným podáním jsou výstupy i způsob zpracovávání hodně srovnatelné s D800E s tím rozdílem, že snímky jsou detailnější a čistší, čímž se dostáváme k úvodní větě  :) a je na čase uvést postřehy z praxe.

Co považuji za velká plus:

• Obrazový výstup je fenomenální a osobně ho považuju za absolutní špičku pro krajináře / fotografy architektury / cestovatele apod.
• Interní stabilizace pohybem senzoru ve všech osách je prostě geniální věc. Obecně jsem k těmto fičůrám byl vždy skeptický, zkušenost se stabilizací v objektivu byla vždy taková, že střed obrazu byl sice díky stabilizaci ostrý ale okraje snímku čisté nebyly. A7RII funguje lépe, pokud je v možnostech stabilizace snímek “zachránít”, zachrání jej celý, s ostrostí v každé části obrazu. Navíc funguje i s objektivy, které tělo nerozpozná, tedy například i s mým Nikon 70-200 f2.8 po dědovi, což je velké plus.
• Nabijí se z USB. Další pro mě obrovské plus je vcelku banální blbost, fotoaparát se nabijí z USB! Člověk je kolikrát až překvapen, jaká drobnost ho potěší. Příjdete z focení, připojíte k PC, stahujete fotky a zároveň….nabíjíte! Bomba. Fotíte v polích a domů to máte kilometry, potřebujete nabíjet? No problema, stačí připojit do USB v autě. Navíc se baterie nabije mnohem rychleji přes USB, než originální nabíječkou, která si dává hodně na čas… A vůbec, na cesty už nepotřebujete tahat další nabíječku, stačí USB kabel k PC, nebo prostě budete nabíjet z nabíječkou na telefon!
• Video. Ano, jsem fotograf, ale živím se fotobankami a tak prostě video chci pořídít, když už jsem na nějakém hezkém místě a fotím. Nikon z nějakého záhadného důvodu video stále ignoruje, né že by ho neuměl, ale umí ho blbě. A7RII produkuje nádherné video, spolu s HDR funkcí se do videa dostává neskutečné množství detailů v jasech i stínech a je radost na ně koukat.
  

  Takhle po tom pádu na zem dopadl objektiv.

• Odolnost. Tenhle “parametr” jsem ani nechtěl uvádět, protože logicky bych od tak malého stroječku neočekával nějakou velkou pevnost. Po několika nedobrovolných testech nárazuvzdornosti ale musím napsat, že na to jak malé to je je to neuvěřitelně bytelné! 2x mi to spadlo s dronem. Jednou z cca 15m na prašnou cestu volným pádem, podruhé se A7RII kutálela ze skály opět s dronem v těsném závěsu. Po třetí jsem upadl se stativem na kterém byla A7RII a na redukci nasazený Nikon 24-70 f2,8. Byla to taková rána, že se objektiv uvnitř zbortil a rozdrtil. V tu samou chvíli dokonce fotoaparát i objektiv zalila slaná voda. Tělo sice hlásilo chybu a žádalo o restart, po restartu ovšem opět fungovalo jako by nic. Mechanicky se nic neohlo, bajonet ani uložení šroubu stativu neni nijak vyoseno… Za mě je to až neuvěřitelné a myslím, že si to zaslouží být uvedeno mezi plusy :)
• Velikost. Tady si vlastně nejsem jist jestli je to tak jasné plus. Co se týče hmotnosti, je to 625g u A7RII vs. 994g pro D800. Když to držíte v ruce, je to znát. Když to máte na krku, je to znát. V báglu to ale asi nepoznáte… Rozměrově to je určitě plus, v báglu se to poskládá mnohem snadněji, tělíčko jakoby na objektivu ani nebylo :)

Malá bezvýznamná plus:

• Výklopný displej je vcelku zaběhlá věc, ale protože je to z principu chatrná záležitost, na profesionální zrcadlovky se většinou nemontuje. Jako vrozeně líného člověka mě začalo vyklápění bavit. Šikne se to mnohem častěji, než jsem sám čekal…
• Ovládací kolečka jsou také malým ale bezvýznamným kladem, protože jsem na ně v podstatě zvyklý z D800. Ale stejně, je to malinký fotoaparát a tak je pozitivní, že se tam přední a zadní ovládací kolečko (nejčastěji clona/čas) podařilo vtěsnat.
• Možnosti mapování funkcí jsou na A7RII široké. Fotoaparát má mnoho “přenastavitelných čuflíků”, ke kterým si můžete funkci nadefinovat prakticky libovolně. Seznam mapovatelných funkcí je opravdu nekonečný…
• Umí USB Mass storage. Nevim kterýho blba napadlo, že Mass Storage Nikon opustí, ale zřejmě vývojář nebyl fotograf. Připojit fotoaparát pomocí MTP, na kartě mít několik set RAWů a chtít kouknout jen na poslední kusy, to znamená že můžete jít na kafe než se “to načte”. Sony jede jak fretka!

 

No a pak tady máme mínusy a jak už to bývá, zápory lze sypat z rukávu i na sebepozitivnější věc. A tak zmíním jen:

• Senzor hledáčku to je zabiják číslo jedna. Elektronický hledáček (EVF) má infra senzor, kterým rozpozná zda koukáte do hledáčku nebo nikoli. Podle toho přepíná LCD a EVF. Senzor je tak citlivý že se LCD a EVF přepíná bohužel často bezdůvodně. Chcete si rukou zaclonit LCD kvůli slunci? Chcete se kouknout zblízka na LCD? Smůla! Máte bundu se sebemenším reflexním prvkem? Je za váma při focení dopravní značka? Do půl hodiny vás klepne pepka, protože z focení se stane peklo na zemi. Reflexní prvek na bundě dokáže i za jasného dne přepnout senzor na vzdálenost cca 1m. Dopravní značka, když je v dobrem úhlu přepne foťák na hledáček i na 2-3m. Samozřejmě jak se pohybujete a buď stíníte značku nebo se odhalují reflexní prvky tak se to neustále přepína sem tam… Jediné řešení je jít do menu a nastavit na pevno zda chcete používat LCD či EVF.
• Autofokus je další slabina i přes to, že bývá často chválena v superlativech. Ukázková situace, je po západu slunce, fotíte ze stativu. Nastavíte si clonu cca f10, čas 5s a ISO100 (tedy už vcelku tma). Mačkáte kabelovou spoušť a co se nestane – AF ostří s přednastavenou clonou f10! Pokud software uzná podmínky za hodně krizové tak si odcloní, ale jen o cca jednu clonu. Nejen že zacloněný objektiv podává mnohem větší hloubku ostrosti a logicky je mnohem těžší najít ten pravý “vrchol” ostrosti, ale při snímání světla musí být používána mnohem vyšší citlivost což samozřejmě zhoršuje schopnosti rozpoznávání správného zaostření. Tohle je věc, která mě na A7RII mimořádně vytáčí. Když chcete zaostřit manuálně, taky vám foťak neodcloní, ukáže vám vrcholně šumící zvětšeninu jako MF pomocníka… Takže můsíte pěkně ručně změnit expozici na “plnou díru”, zaostřit a zase to zpřeházet zpátky. I v denních podmínkách je znát jak pomalu a nejistě si AF počíná na vyšších clonách a jak jistě a rychle dokáže zaostřit na “plné díře”.
• Ostřící body. Jejich velikost je nastavitelná ve třech stupních a na můj vkus je i ta nejmenší velikost pořád docela hodně velká. Navíc nelze změnu polohy střícího bodu namapovat přímo na ovládací kříž. Pro změnu polohy ostřícího bodu musíte nejprve stisknout namapované tlačítko pro režim změny polohy ostřícího bodu a pak teprve křížovým ovladačem překlikat ostřící bod kam potřebujete. To trochu zdržuje a pro rychlé akce to prostě není ideální.
• Baterka je sporný bod. Na jednu stranu oceňuji, že tělo nezvětšují kvůli baterce, na druhou stranu live-view (ať už v hledáčku nebo na displeji) prostě žere hodně energie a je potřeba počítat s tím, že baterek musíte mít v zásobě vždy víc. Po svých cestách v USA jsem ale v 90% vystačil s jednou baterkou na den. Ovšem … byly i dny, kdy mi nestačily všechny tři baterky a dobíjel jsem z laptopu přes USB při focení…
• Rozmístění ovládacích prvků. Nejdřív nechápete jak je možné, že tak velká firma vyrobí foťák s tak nesmyslným ovládáním. Pak si začnete zvykat a nakonec se už jen smějete. Je to prostě tragédie, zapnout video je tak krkolomná operace , že jednou budou fotografové firmu SONY žalovat za náklady na chiropraktika.
• Vodotěsnost. Stojím v poušti a najednou začalo kapat…opravdu kapat, deštěm bych to nenazval. Na fotoaparátu rozhodně nebyla souvislá vrstva vody, jen jednotlivé kapky… jedna z nich zřejmě padla pod krytku sáněk blesku, což okamžitě způsobilo neustále vyskakující hlášku “Odpojte nepodporované příslušenství”. Zrušená hláška vyskočila do dvou sekund znovu a tak pořád dokola. Fotoaparát je v tom okamžiku prakticky nepoužitelný. Chvíli zabralo, než jsem našel kapesník, vytáhl krytku a kontakty vysušil. Dělat v tu chvíli timelapse tak to na místě rozdupu :)
• Hledáček a jeho konstrukce. Hledáček sám o sobě je “velký”, ale koukáte do něj jak krz hrdlo láhve od piva. Navíc, a to mi chvílema přišlo až humorné, kdykoli svítí slunce tak vám bude stoprocentně někudy svítit do oka. I kdyby svítilo zezadu. Oko není dostatěčně kryté a okolní světlo si prostě vždycky najde cestu aby vás oslnilo. V tomto ohledu jsem si koupil tuningovou gumovou očnici s límečkem, ovšem ta je zase “hlubší” a ono “hrdlo od piva” se ještě protáhne. Pak je vidět vždy jen půlka obrazovky a hláška “čumíš do toho jak husa do flašky” se stává dokonale popisnou.
• Elektronický hledáček je také slabina, i když je to zřejmě v současné době jeden z nejlepších dostupných elektronických hledáčků vůbec. Prostě je to pořád displej a jednotlivé pixely “jsou vidět”. Díky tomu je mnohem hůře rozpoznatelné správné zaostření, zvlášť když ostříte se zacloněným objektivem :). Ale abych byl spravedlivý, když jsem fotil hvězdné nebe, tak s D800 jsem na hvězdy zaostřit nedokázal, s elektronickým hledáčkem A7RII to šlo v pohodě. Takže záleží na situaci…
• RAW formát .ARW. Za to bych někoho na hodinu vyrazil. Zatímco soubory .NEF můžete svižně prohlížet v prohlížečích jako ACDSee a i zpracování k full-res náhledu trvá v řádech zlomků sekund, u .ARW je tomu jinak. V souboru přiložený .jpg náhled má minimální rozlišení, ze kterého maximálně poznáte jestli je na fotce Praha nebo New York. Pokud chcete fullres, tak si zatraceně počkáte. Našel jsem jen jeden program, který vůbec umožní zobrazení náhledu 1:1 a jeho příprava mu trvá 6-7sec. Adobe Camera RAW se se souborem pere jen o trochu kratší dobu. (používám Intel i7 4GHz + 32GB RAM + Samsung SSD)
• Absence cyklického snímání – chcete dělat interně timelapse? Musíte si dokoupit aplikaci na PlayMemories store za 10 dolarů a pak ji složitě spouštět v aplikacích. Ještě že existují externí časovací spouště!
  

  Jedna názorná ukázka, snímek pořízen se stejným nastavením (tuším f8) Nikon 24-70 f2.8 nahoře, a Sony 24-70 f2.8 GM dole...

• Příslušenství, tedy hlavně objektivy. S A7RII se SONY tak trochu samo předběhlo a zastihlo se samo v nedbalkách. Špičkové zoom objektivy prostě nejsou a i nejnovější řada G Master prostě nedosahuje kvalit konkurenčního Nikonu a přitom je o třetinu dražší. V tuto chvíli mám Sony 24-70 f2.8 GM a takovou aberaci si pamatuju naposledy z používání levných Tamron objektivů… Zeiss objektivy jsou jistě kvalitní, zvlášť nová řada Batis, ovšem určitě si nekupuji malé tělo abych pak jako náhradu za kvalitní zoom musel nakoupit hromadu neskutečně předražených skel od Zeiss a bágl měl 2x tak těžkej ;)
• Číslování souborů, to je naprostá banalita která totálně dokáže zničit den. Fotografie se číslují tak jak je většina fotografů zvyklá, prostě pořád dál od 0000 až do 9999, pak přeskočí zase na 0000 a změní se název složky. Ovšem u videí je tomu jinak, ty se číslují od 0000 nahoru, ale pozor, pouze dokud jedno nebo více videí nevymažete, nebo nezformátujete kartu. V tu chvíli se buď doplní zbývající číslo, což považuji za zvlášť záludné, nebo se prostě začne zase od 0000. A tak se stane, že při stahování musíte mít pro každý den jinou složku se stejnými čísly. Vznikne v tom neskutečný bordel, který je opravdu otravný. Nakonec jsem používal utilitku pro hromadné přejmenovávání, která mi soubory přejmenovala číselnou řadou generovanou na základě data a času pořízení.

 

     Abych to shrnul, ten foťák jsem si i přes všechno uvedené docela zamiloval. Nabízí všchno co dnes od foťáku očekávám, perfektní obrazový výstup, kvalitní video. Je lehký a malý, takže jej lze povozit i na dronu, upnout do handheld stabilizátoru. Nabízí technologie, které jsou nejlepší na trhu a i když mnoho dalších věcí zvládá jen těžko, jsem ochoten mu je odpustit a řešit je “za něj”. Na reportáž, ale i jakékoli jiné profesionální focení bych si ho nevzal (teda pokud bych nefotil architekturu), ale na cesty je to prostě prima parťák!